Dorozumívání
Pro zvířata je podstatný kontakt s jedinci vlastního druhu. Díky tomu zvířata přežívají. Komunikace mezi zvířaty je nutná z řady příčin. Kvůli nalézání potravy, lákání sexuálního partnera, výchovy mláďat a podobně. Každý způsob komunikace má svou výhodu i nevýhodu. Řeč těla zahrnuje obličejovou mimiku a fyzickou gestikulaci a má dobrý efekt v těsné blízkosti, ale nefunguje na větší vzdálenosti a v prostředích s hustou vegetací. V těchto případech je lepší dorozumívání hlasem. Například verlyby, cykády, rosničky a krtonožky můžeme často slyšet i na vzdálenost dvou kilometrů. Každý druh má svůj vlastní volací signál a mnohé druhy se chovají jako břichomluvci, neboť zvuk svého hlasu ladí tak, že odlákají predátory ze svého směru. Některá zvířata jsou schopni vydávat světlo, které slouží jako identifikační vábivé signály (světlušky). Stejně jako v případě tělesné gestikulace a mimiky i hlasových projevů však tato forma dorozumívání je účinná jen tehdy když ji živočich sám aktivně provádí. Komunikace pachová je zcela rozdílná, protože pachová stopa přetrvává dlouho po odchodu živočicha, který ji zanechal. Každý druh má své specifické pachy, které jim umožňují značkovat stezky a případné sexuální partnery uvědomovat o jejich přítomnosti.